Já věděl, že něco tají!!!

Cosplay-zoku / Harajuku Girls (27. 5. 2007)

Style detached from content.
A fatal attraction to cuteness.
Style is style.
Fashion is fashion.

Girl, you got style.
---
Gwen Stefani

Villagio Italia - Italia Mura

Japonci mají rádi Itálii. Zejména tedy mají rádi těstoviny, které s radostí pojídají coby největší delikatesu (až z Evropy) a vůbec jim nevadí, že pravověrný Ital považuje penne con nori (penne s mořskou řasou) téměř za svatokrádež. Ono to má italská kuchyně v JPN vůbec těžké...největší množství pizzerií provozují Brazilci (kterých tu je důsledkem podivné imigrační politiky v 80. letech ohromné množství). Brazilská představa o pizze je rovněž hodně specifická, velmi často obsahuje banány a čokoládu.

Japonci také rádi cestují. Protože je odsud ale do Evropy daleko, postavili si kousek Itálie v přístavu v Nagoyi. Tam se mohou v neděli do sytosti vydovádět na gondolách, přecpat se předraženými těstovinami, následně se splácat zmrzlinou a koupit si nekvalitní tričko značky Garibaldi. Obskurní a VELMI zábavné.

P.S.: Uvědomil jsem si ale, co tam chybělo. Nikdo neřval, nepokusil se mě okrást a rohy ulic nečpěly močí...

Hida-no-sato

Na okraji starého města Takayama (chrámy a historické budovy někdy jindy) se nachází open-air muzeum (řeklo by se skanzen) Hida-no-sato. Na louku u lesa s jezírkem a výhledem na hory (Japonci si umějí vybrat místo) sem bylo svezeno více než 20 původních domů lidu Hida. Protože kraj Hida nabízí pěkně tuhé zimy, vyvinul se z donucení jedinečný stavební styl gašó-zukuri - několikapatrové dřevěné chalupy s vnitřními ohništi a sofistikovanými střechami.

Hida-no-hato

Výhled je z louky opravdu pořádný - Okuhotaka-dake, 3190 metrů, třetí nejvyšší hora Japonska.

Střechy na ruskou zimu ve vnitrozemí Japonska...

...a jejich vnitřní konstrukce.

Směsný, ale ne snad odpad

Slibuji! Tentokráte žádné svatyně, chrámy, za- či jen hrady! Pouhá směsice podivností a zajímavostí (snad).

V zahradě chrámu Toji (tak psát o tom snad můžu...) se uprostřed jezírka vyhřívala čtveřice želv...

Buddhismus v 21. století - mnich a mobil.

Takto se v Japonsku řeší nedostatek parkovací plochy... Akurát je třeba dobře předem dojednat, kdo bude ráno odjíždět jako první... Jinde se vyskytuje ještě sofistikovanější parkovací systém, jakýsi automobilový paternoster.

Poutač na veřejnou prádelnu (nebo se to tak alespoň tvářilo).

Les bambusový.

Fushimi Inari Taisha (Kyoto, 27. 4.)

Svatyně Inari se snadno rozpoznají podle červených bran torii a soch strážných lišek. Kyotská Fushimi Inari je mezi nimi považována za nejdůležitější. Spíše než o jednotlivý svatostánek se jedná o rozsáhlou oblast s desítkami podpůrných svatyní a doslova tisícovkami sytě červených bran, které se vinou v mnoha nejrůznějších větvích kolem celé hory.

Inari svatyně na úpatí hory (Go-Honden)

Těsnohlídek by se divil...

Začátek torii-řadí...

Tisíce bran...

A ještě jedna lištička, tentokráte z těch menších.

Japonská lovkyně perel na tři...

Zase jsem trochu přeskočil, na fotky z druhé návštěvy Kyota, chrám Toji-ji s nejvyšší pagodou v Japonsku, Fushimi Inari s tisícovkami červených brán torii a spoustu dalších zajímavostí se možná dostane později, možná až po příjezdu. V neděli 29.4. jsem se školní výpravou (osm lidí) zamířil na poloostrov Ise, národní park, ve kterém se kromě nejdůležitějších šintó svatyní nachází i malý ostrůvek proslulý coby tradiční místo lovu perel a místo, kde byly na přelomu 19. a 20. století poprvé úspěšně vychovány perly umělé. Celému procesu vzniku, chovu a zpracování perel se věnuje obsáhlé, třípatrové muzeum, které jsem na osobním žebříčku "Nejpropracovanější muzea o něčem, co mě vůbec nezajímá" zařadil na pěkné první místo, na kterém pravděpodobně setrvá až do chvíle, kdy navštívím Národní muzeum dekoračních motivů na svátečním hanáckém kroji.

Na ostrově se ale konala i předváděcí akce tradičních metod lovu perel, japonské lovkyně perel (ama) v tradičních úborech zde ještě pózují...

...aby ale už za chvíli skočily do vody...

...a v mořských hlubinách Pacifiku (bez dýchacího přístroje, strašidelně dlouho)...

...hledaly perlorodky.

A jedna cedule na závěr...